středa 8. července 2015

Problém

Mám problém... Vlastně je to dlouhodobý problém ale vždycky je to nejhorší v létě... Mám totiž problém se svým tělem nebo spíš s tím jak ho vnímám... Já ho totiž dost nesnášim... Svoje obří boky a tučný ruce a nechutný kolena a špekatý břicho a takový ty špeky v podpaží a na zádech a dvě brady a ty děsný popraskaný žíly na nohou co způsobují že to vypadá jako že mám modřiny... 
No jasně já vim tohle se neříká... Mám se mít ráda taková jaká jsem a jestli mám problém tak s tím mám něco dělat... Najet na nějakou tu challenge a mít ono ideální bikini body! Ehm protože s timhle body si přece nemůžu dát bikini... A víte co? Je to se mnou fakt špatný protože jsem si sice koupila bikini (ano i s timhle body) ale představa že mě v nich někdo uvidí je mi vážně nepříjemná... Takže to na mě fakt působí! 
Aby jsme si úplně rozuměli - vím že to se mnou není až tak zlý a vlastně by to nemuselo být až tak náročný... A věřte mi že se třeba co se jídla týče docela držím a stravuju se docela zdravě (okok ráda peču a potřebuju v životě brambůrky)... Jenže - já nesnášim sport!!! Nesnášim! Představte si mě jako takový to dítě co mělo dvojku z tělocviku už v první třídě - true story! Už jen představa že jsem někde v posilovně a okolo jsou lidi mě dostává na pokraj zhroucení... A vůbec ono to má hlubší kořeny - já se totiž hlavně bojím bolesti a sport prostě bolí! Takový to "jsem pak tak příjemně unavená" ehm prosííím? Nikdy jsem to nezažila znám jenom "všechno mě ku*** bolí umírám nechci zlo už nikdy"... Sport byl pro mě vždycky zdrojem bolesti pocitu traponosti a toho že jsem neschopná... Tak co s tim?
Takže to nechápu... Jak všichni milují sport jak mají všichni dokonalý bikini body a každej dá 100 kliků před snídaní... Připadám si tak ještě víc děsně a to je děsný... 

Samozřejmě to souvisí i s oblečením... Vždycky mám problém na sebe něco sehnat a teď jsem sice měla mega radost když jsem si po letech koupila sukni velikosti M (so much win!) ale jinak je to utrpení... I kdybych neměla pár kilo navíc tak bych měla problém - jsem prostě malá a mám krátký nohy :D Mám takovou tu vizi oblečení co se mi líbí - jenže na mě se mi to líbit nebude... Nejhorší je to s mojí posedlostí tím mít zakrytý nohy - pořád nosím černý neprůhledný punčochy - protože prostě nesnesu že mám ošklivý nohy... A i kdybych nakrásně zhubla tak ty děsný popraskaný žíly tam budou... A pak na mě lidi koukaj jak na blázna protože je 32stupňů a já mám punčochy... Achjo asi jsem fakt blázen! 

Snažím se opakovat si toto - http://into-mind.com/2015/03/25/why-i-dont-believe-in-dressing-for-my-body-type/  a vlastně s tím absolutně souhlasím... Akorát to úplně neumim vztáhnout na sebe... Takový pokus je i tenhle overal... Overaly se mi totiž moc líbí a hrozně jsem na léto nějaký chtěla... Ale nevím no... I když se mi vážně líbí a je to superpohodlný tak se necítím úplně dobře - prostě moje zadnice je gigantická!!! 
Co myslíte? Můžu nosit overal? A bikiny? Pohoršuje vás když vidíte někoho celulitidu nebo špek? 

Je to vlastně jen malichernost... Z mých problémů v přístupu sama k sobě je tenhle jen jeden malý kousek... 

To jsem se ale rozepsala... Jen to prosím nechápejte tak že bych teď chtěla aby mě někdo ujišťoval že mám v pohodě postavu nebo tak... Je na tom někdo podobně? A co s tím děláte? 

Mějte se krásně!
Alice

24 komentářů:

  1. Uuf, tohle byla silná a upřímná zpověď a vím, jak se cítíš, taky jsem to tak měla, ale bylo to ještě za středoškolských let. A z těláku jsem měla obrovskej mindrák (nedávno jsem o tom psala u sebe na blogu). Jenže mě ten problém vyřešil právě sport, který jsem si zamilovala... Vždycky jsem si říkala, že co to pořád ty holky, které jsou zaryté odpůrkyně sportu, plácají za výmluvy, když tomu pořádně nedaly šanci?
    Tvé důvody, proč nechceš sportovat, jsou ale konkrétní a nejsou k smíchu, dá se pochopit, že to tak někdo má.
    Takže v tom případě není jiná cesta než opravdu striktní jídelníček, což ale není do života nic optimistickýho...
    Já bych na Tvém místě ale ten sport fakt nebrala jako nepřekonatelnou bariéru - vždyť sport není jen o posilovně plné upocených lidí a bolesti. Co třeba pořídit si eliptical nebo rotoped? Ráda čteš - tak večer nasednout, před sebe položit knihu a volným tempem hodinu šlapat. Zkoušet si doma podle videí cvičit jógu nebo pilates, začátky asi úplně bez bolesti nebudou, ale až se svaly protáhnout, tak to půjde lépe a zlepšení Tě namotivuje pokračovat. Dlouhé svižné procházky, bazén, kolečkové brusle, výlety na kole!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No jo ale musí mít každý rád sport nebo se snažit mít ho rád? A dřít se tak k nějakému "ideálu" krásy? Nebo prostě můžu být takhle a nemusím mít pocit že si každý pod vousy šušká "tlusťoška"? Ostatně tomuhle článku se dostalo takové návštěvnosti že jsem si jistá že se opět propírá na nějakých super pomlouvacích fórech kde mi kdeco diagnostikují a promýšlí proč jsem tak tlustá (true story)...

      Vymazat
  2. To krásné tetování bolelo. Možná ten pohyb bude trochu bolet taky, ale bude to stát za to.

    A tím, že jsi malá (nebo si to myslíš) se netrap, taková prostě jsi a nic s tím neuděláš. V tomhle opticky pomůžou podpatky. A ty žíly, tím nevím, co myslíš, ale nedá se to, jak vypadají v nemocnici a podobných zařízeních poupravit? Jenže vidí to tak i třeba nějaké tvoje kamarádky, když se jich na to zeptáš? Třeba si to jenom myslíš, ale ve skutečnosti to není tak hrozné a jenom se na to zaměřuješ.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajaj to jsem mohla tušit že tetování mi bude předkládáno jako příklad bolesti :D On je rozdíl v tom co člověk opravdu chce (tetování) a čeho se děsí... A výškou se netrápím naopak jsem ráda že jsem malá (mám 160cm) :)
      Nepřipadá ti divný navrhovat chirurgický řešení kvůli tomu abych měla dokonalou kůži protože je "správně" mít dokonalou kůži? Achjo tohle je přece to o co mi jde... Mám pocit že si nemůžu dovolit ukazovat svoje nohy protože nejsou dokonalý a to je prostě hrozný...

      Vymazat
  3. Sport nebo tanec zkusit můžeš, ale nemá smysl se nutit. Taky jsem každej tělocvik protrpěla. Třeba tě časem nějaká aktivita chytne, ale důležitý je pamatovat si, že když se to nestane, je to v pořádku.

    Nenech se automaticky svést tou klasickou odpovědí, že když se sebou nejsi spokojená, máš se zkusit dokopat ke cvičení/oblíkat se jinak atd.
    Problém není v tobě.
    Tu nespokojenost ti způsobuje tlak zvnějšku.
    S tvým tělem není nic špatně.
    Tvoje tělo NEPOTŘEBUJE OPRAVIT.
    Je to lidský tělo, je úžasný a zvládne milion věcí, například snést hodiny bolestivýho tetování.

    Moje rada je zvolit přístup IDGAF neboli I Don't Give A Fuck. Prostě proti tomu jdi čelem, klidně si to říkej nahlas nebo si najdi jinou mantru, která tě nakopne. Když nemáš dost sebevědomí, finguj to, a ono se časem zvedne. Dělej to, co ti sebejistotu dodává, co tě baví, v čem jsi dobrá. Obklopuj se lidma, co tě respektujou, cíleně vyhledávej věci, co tě dělají šťastnou nebo tě rozesmívají, užívej si sex.

    Oblíkej se tak, aby ti to dodávalo sílu, ať už to konkrétně bude znamenat cokoli.

    Když budeš vybočovat z davu a lidi budou mít poznámky, ať je mají. Komplex z průměrnosti je smutná věc. :) Osobně mi pomohlo i tetování, a to mám menší než ty a na míň bolestivým místě. Ber ho jako symbol hrdosti na svoje tělo. To, jak vypadáš, je daný geneticky, ale tetováním vztah ke svýmu tělu posouváš dál.

    Vím, že nic z toho není jednoduchý, ale ten tlak na holky je opravdu tak velkej, že nasadit bitch face a prorazit to je jedna z nejlepších metod. Nemá smysl hledat sebepotvrzení u idiotů, i když jich je bohužel hodně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. OMG to je přesně ono! Děkuju děkuju děkuju!
      Musím se o tenhle přístup víc snažit a soustředit se na to... Bohužel to pořád úplně nedávám kor v tomhle blogískovym světě (do kterýho se dobrovolně uchyluju)... A s tetováním to cítím podobně hodně mi pomáhá :)
      Ještě jednou moc děkuju vážim si takovýhle reakce.

      Vymazat
  4. Mám to stejně, úplně stejně. Tlusté nohy, celulitida... i když zhubnu na modelínu, pořád ty obří žíly, z nichž časem budou výstavní křečáky, nezmizí... Co se týká nohou - Dermacol začal vyrábět makeup na nohy. Smála jsem se tomu, ovšem jen do doby, než jsem ho někde ve slevě koupila s tím, že to teda zkusím. Je to skvělost! Nohy s ním vypadají fakt jak kdybys měla krásné tělové punčochy. Toliko k maskování v létě :) Jo a - nerada odhaluju svoje škaredý nohy a pokud mi někdo řekne - "vždyť ti může být jedno, co kdo říká" - tak jistě, může a v podstatě je, ale jde o můj osobní komfort, necítím se pak příjemně a líp svoje tělo přijmu nějak "kryté".

    Jinak co s tím dělat krom krytí... chm... furt si opakovat, že pro partnera jsi přitažlivá a sama sobě se líbíš. Staráš se o sebe, jsi zajímavá, máš nádherné klíční kosti a prsa (no a co, že to zní divně :) ). Pro mě jsi krásná, zajímavá baba.

    Ke sportům - opět to mám stejně. Celou základku, gympl jsem měla na talíři, že jsem neschopná, že neumím šplhat na tyč a udělat kotoul dozadu a neuběhnu 800 m apod. Přičemž asi znáš sama - v tomhle věku je fuk, v čem jsi dobrá, když nejsi šikovná v tělocviku, jsi loser. Tohle všecko ve mně vybudovalo averzi ke sportu, cítím se strašně trapně, když se mám hýbat někde před lidmi, přijdu si neohrabaná, nekoordinovaná.
    No ovšem, začala jsem aktuálně chodit do ženského fitka, na nějaké sálové lekce. Ani ne kvůli hubnutí, ale kvůli tomu, abych nebyla zhniloň a měla nějakou kondici. Jo, bolí to, ne, nejsem u toho krásná, nemám stylové fosforové hadry a nedělám si selfie s proteinovým nápojem. Někdy mám chuť utéct a sportování, takové to "cílené" pro mě nikdy nebude zábava a nebudu si to užívat jako koníček. Ale fakt, že se mi líp běhá se psem po lese, nezadýchávám se do schodů a jasně, mám lehce penější zadek, mě aktuálně nutí vydržet. Uvidíme na jak dlouho :) Takže... buďto se zkus hecnout, najdi si místo, kde ti nebude trapně, kam chodí normální baby a ne jen dokonalá beach bodies a kde to zkrátka nebude až taková hrůza (jo a ideálně - choď s kamarádkou, ve dvou o jde mnohem líp). Nebo přidej v tom přirozeném pohybu - chození, dlouhé túry a tak.

    Omlouvám se za dlouhý monolog, ale jsem úplně stejná (však kdybys mě někdy viděla, až by ses možná divila, jak podobné máme postavy :D) a bojuju s tím úplně stejně. Není podle mě důležité, abys měla sexy tělo vážící max 55 kg, minizadek a maxiprsa, všecko pevné jak šutr, tedy tak, jak je aktuálně trendy (btw, dřív byly in prostě jen hubené holky, dneska zas fitnessky... je to vtipné :) )... důležité je mít tělo v nějaké kondici, aby bylo zdravé, nechátralo a hlavně aby tys v něm byla spokojená. Nedá mi to, musím zopakovat - pro mě jsi fakt krásná, strašně zajímavá ženská. A ráda bych takových potkávala v ulicích víc.

    Jo a overaly - nejpohodlnější věc na světě, když se překlene problém s čůráním :)

    Měj se krásně a užívej léto!
    Veronika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neskutečný jak člověk díky jednomu blogu může najít tolik podobných příběhů :) Děkuju!
      A ten makeup na nohy jsem si taky pořídila je to fakt dobrý a cítím se mnohem líp!
      Jak říkáš taky bych potřebovala udělat něco hlavně s kondicí abych byla schopnější v běžných věcech a taky kvůli křivým zádům bych to potřebovala... Ale právěže jsem na nic podobnýho co by mi vyhovovala nenarazila... Hezky jsi to napsala :D

      Vymazat
  5. Mnooooo
    Můžeš nosit bikini i overal, pokud si nastavíš mozek do "i don't give a shit" módu a bude ti egál, že na tebe lidi blbě čumí. Jako jó, nikomu nejni nic po tom jak vypadáš nebo co nosíš, ale tobě spousta věcí co na sebe natáhneš dost zoufale nesluší protože si malá a tlustá.
    Nevim jestli jsi nějak nemocná, nebo si prostě měla moc diet a máš po tom vadnej metabolismus, nebo se prostě jen málo hejbeš a moc sedíš, takže nebudu házet radama jak máš každý ráno dvě hodiny běhat a bude to určitě všechno supr, fajn a příjemný...ale já třeba cvičení fakt fakt fakt ráda nemám. Jako vůbec. Nejradši sedim u počítače nebo v hospodě. Nebo spim. Jedinej pohyb co mě ještě tak nějak baví je sex. A cvičim 4x-6x tejdně, doma s videem. Lehký posilování a ňáký kardio. Protože jsem ješitná pizda a nechci bejt tlustá a sice jsem si v genetický lotérii asi vytáhla to lepší, protože i přes chlast, hulžravky a dlouholetý válení furt vypadám celkem dobře, jenže to taky nemusí trvat věčně a představa že se jednou ráno probudim a mám sedmdesát kilo jen to hvízdne patří mezi celkem vostrý noční můry.
    Takže tak.
    TL,DR: Vyber si jestli si spíš ješitná a chceš se sebou něco dělat nebo spíš líná a naučíš se sama se sebou žít.

    (zlej anonym)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem líná a učim se se sebou žít.
      Přednastavení toho že budeš zlej anonym je snad dokonce zábavný, hlavně teda v tom komentáři co tu není...to je to co mi řiká že se na takový kecy můžu fakt vybodnout... A jestli tě to zajímá - né nejsem nemocná, né nedržela jsem žádný diety, ano máš špatnou kondici, ne nezvracim po deseti metrech, ano mám křivý záda a to už do mala...

      Vymazat
  6. I feel you, sister. Sice jsem v zásadě pořád docela hubená, ale kvůli neustálýmu sezení u překladů/na přednáškách/při učení a ne zrovna zdravé životosprávě jsem za poslední semestr pěkně přibrala a už mi v mým těle není dvakrát dobře. Místo vystouplejch žil mám akné na zádech, ramenou a obličeji. Když se vidím na některejch fotkách, je mi z toho smutno, ale pak se snažím uvědomit si jedno - člověk nikdy nemůže mít všecko. Někdo má holt lepší genetickej základ pro to, aby byl hubenej a měl bezproblémovou pleť, další je zase chytrej, někomu jinýmu jde psaní . . . a stejně jako se někteří lidi prostě nikdy pořádně nenaučej jazyky (a pokud ano, tak jim to dá zabrat 10x víc než ostatním), tak některý lidi holt i při docela zdravým životním stylu nebudou mít postavu jako z magazínu. Ale to je přece úplně v pořádku! Nemá cenu něco lámat přes koleno, mučit se a trápit, jen abys dostála ideálům, který ti nakonec ani nejsou vlastní. Pokud jsi zdravá a fit více méně podle svých přestav, tak není co řešit. Pokud ne, můžeš zkusit jógo, víc chodit, plavat, ... naštěstí jsou i bezbolestné sporty a i takové chození do schodů míst ježdění výtahem určitě udělá své :-). To samé s oblečením - nos si cokoli se ti líbí a je ti pohodlné. Věřím, že pohodlné je člověku to, co mu dobře sedí, takže odpadá jediný potenciální estetický problém - cpát se do zbytečně menšího oblečení. Vím, jak je těžké se smířit s tím, jak vypadáme, a nikdy to asi nebude na 100%, ale věřím, že je to cíl, za kterým si stojí jít - mnohem víc než za přeludem zrovna módního fitness těla, které svět beztak brzo přestane bavit.
    A ten overal je boží! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju skvělý přístup! A ta jóga mě láká no ale opět mám děs z tý skupinovosti že tam prostě budou všichni všehoschopný a já budu jako blb nemotornej... Jako logicky vim že to na nějaký lekci pro začátečníky tak nebude ale ten děs je dost iracionální...

      Vymazat
    2. Tak cvič jógu sma doma, na yt je spousta super jogínek, já mám moc ráda třeba Yoga with Adriene, Erin Motz nebo Taru Stiles a samozřejmě je i tuny dalších :-).

      Vymazat
  7. Jsem na tom bohužel úplně stejně. Když byly teď ty úprný vedra, z donucení jsem absolvovala nákup plavek v Lindexu. Ten pohled do zrcadla ve zkušební kabince mi na sebevědomí opravdu nepřidal. Ale asi je to vážně jenom o hlavě, protože když se podívám na některé blogerky z ciziny, které jsou vyložene obézní a na instagram se fotí ve spodním prádle a v plavkách, říkám si, že já jsem oproti nim proutek. :D
    Bohužel v dnešní době je pro holku největší hřích, že je tlustá. Buď s tím člověk musí začít něco dělat. Nastoupit na cestu odříkání a sebezapírání, na cestu honby za ,,dokonalou" postavou, jen aby se na něj společnost nedívala skrz prsty. Nebo to člověk může hodit za hlavu, smířit se sám se sebou a na ostatní se vysr**. Těžko říct, co je lepší, jednodušší.
    Já se plácám někde mezi. Chvíli si říkám, že to dokážu,chvíli zase že je to jedno a jdu se nadlábnout. :D Poslední době ale jenom sedím, na všechny se mračím a stěžuju si, proč nežiju v době baroka, kde by mě všichni považovali za vychrtlinku.
    Jinak máš naprosto dokonalý brýle! A pokud se sama sobě v overalu líbíš (jakože mě se líbíš), klidně ho nos! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si právě myslím že každý si může mít postavu jakou chce a je do toho všem kulový a vůbec, jenom to nedokážu uplně příjmout u sebe... Ale hlavně se nemračme to pak budeme tlustý a ještě vrásčitý a to je uplně out :D :D :D

      Vymazat
  8. Zkus jógu nebo něco toho druhu a neboj se vybrat si kurz pro úplné začátečnice - tj. takový, kam chodí spíš starší paní, které už dávno přešla potřeba permanentně pozorovat sebe a okolí, hodnotit se a porovnávat se a pěstovat si mindráky. To je fakt úleva, chodit někam, kde se doopravdy věnuješ sama sobě, nikdo se ti neposmívá a lektorka navíc průběžně trpělivě vysvětluje, že jóga není soutěžní disciplína, všechno chce čas a všechno je individuální. Výsledky se nedostaví hned, ale pochopíš různé principy, třeba důležitost hlubokého svalstva - nezáleží totiž na bicepsech, ale na správném držení těla a dýchání a celkově přístupu... nebudu se o tom dlouze rozepisovat, každý musí udělat svoji zkušenost a ta moje je taková, že po pár měsících jógy mě kamarádi vzali na ukázku lezení po umělé stěně a tam mi právě docvaklo, jak odlišné je cvičit v příjemné atmosféře oproti tomu, když si něco zkoušíš (to lezení) a naráz se všichni ti namakanci v hale otočí a se zájmem tě pozorujou jako rybu v akvárku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kam kam kam za něčím takovým v Praze? To bych si moc přála... Budu ráda když dáš vědět :) Nebo kdokoliv další!
      Pocit ryby v akvárku mě fakt děsí a bohužel ho mám nenormálně často...

      Vymazat
  9. Aličko, krásná moje dívko, ani nevím, kde začít, kolik mě toho napadá, když jsem si to přečetla, koukám na fotky a reflektuju to všechno. Protože už jsme to párkrát řešily, taky to v sobě pořád řeším a řeším to pořád na těch internetech. Nemám (zatím) odpovědi, spíš jen dojmy, nápady, nějaké referenční body. Nebudu se je pokoušet vypisovat všechny. Jen prostě že v těch nekonečných pochybách a sebe-nenávisti k vlastnímu tělu nejsi sama! Taky se pořád prohlížím a reflektuju a vzdychám, že nejsem jako.. modelky v časopisech.. jako ta krásná dívčina, co teď prošla kolem.. že mi nesedí tahle halenka a moje tělo je něco mezi slonem a velrybou. A pak na to zapomenu myslet, jsem s tebou a F. a jsem úplně nejvíc spokojená, co jsem kdy byla a pak si na to vzpomenu a říkám si Fuck off, jsem zdravá a úplně normální. Viním za to (patriarchální) společnost. Očkuje nás pořád dokola, že musíme vypadat takto, jinak je nutno se stydět a něco s tím dělat. Ale láme se to, dívej se všude kolem, kolik žen už tomu vzdoruje a jak úspěšné jsou různé virály, kde je normální ženská, která má pár kilo navíc, ale žádnou nezdravou obezitu. A tu nemáš ani ty. Např. v mých očích, a teď to nepíšu proto, abych tě uklidnila, ale prostě upřímně, snad už víš, že bych buď mlčela, nebo i řekla něco negativního (jako F. brýle mi nesedly..).. koukám na tebe a myslím, že jsi krásná. Ani ne normální, ne-ošklivá, jako si myslím o sobě, ale krásná. A protože vím, že jsi taky správný člověk, podívám se na tebe a záříš. Co se týče žilek a celulitidy, seriously, society, fuck off already!! Lidfský tělo je krásně nedokonalý, takový ty hladký zářící těla, to je fotošop a retuše, nasvícení a tuny mejkapu, plastiky. Nedokonalosti, asymetrie, pupínky, žilky, to mají úplně všichni a vůbec nechápu, kde se vzalo, že je to špatně a musí se to zakrývat nebo řešit. Od té doby, co jsem napsala ten příspěvek o mejkapu na wejv, včetně té teze Tak mám akné, no a co, jsem žádný sebevíc rozškrabaný pupínek nezakryla.. a zjistila jsem, že žiju! A že je mi to fuk! S žilkami a celulitidou je to úplně stejné. Má s tím někdo problém - pak je to jeho problém. Že máš žilky a celulitidu - zákony nepřekračuješ a nikomu tím neubližuješ, takže je hrdě nos! Ok, tu to zaseknu, i tak jsem se rozběhla víc, než jsem čekala. Ale úplně ses mi trefila do rány, protože jsem se bavila nad kampaní Špeky nejsou hřích a protože jsem dnes zjistila, že jsem zase dvě kila přibrala a tak jsem si pro jistotu koupila křupky a koukala jsem na Přátele.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Irčo ty mi prostě rozumíš a já tě žeru! Pravda pravdoucí! Děkuju!

      Vymazat
  10. Nevím jakou přesně nosíš velikost, ale i já se svoji 38-40 při výšce 174 cm si občas připadám jako tank. Holt je doba modelek s výškou 180 cm a velikostí 34... Nicméně, jestli Tě to uklidní, tak konkrétně tento overal jsem si zkoušela a připadala jsem si v něm jako velryba, takže jsem ho zavrhla a smířila se s faktem, že overaly asi úplně nejsou pro mé široké boky to pravé...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám tak 38 - 42 jak co a taky jak ve kterym obchodě... No a právě svoje široké boky řeším taky si říkám že to není to pravé a na druhou stranu je mi to pohodlý a líbí se mi to tak co? Složitý!

      Vymazat
  11. Ahoj Alice, sleduji tě už nějaký ten pátek z tvých předchozích blogů, kdy jsi pamatuju, že jsi měla super krátké vlasy s vyholenou stranou a byla hubená jak lunt, ale ať už vypadáš jak vypadáš, tvůj styl i blog mě bude pořád bavit. ;) To jen tak na úvod.
    Hele, já jsem to měla podobně tak před nějakými 4-5ti lety. Venku bylo 35 stupňů, všichni nosili minisukně a krátké trička a já nosila dlouhý černý baloňák velikosti 44 až na zem, protože jsem byla hnusná a tlustá a naivně jsem si myslela, že se tím skryju v davu. Omyl! Všichni na mě čuměli jak na blázna, co to mám proboha na sobě v takovým vedru, já se sebevědomím mínus stopadesát jsem byla úplně v prdeli, i když navenek samozřejmě děsně cool..a pak mi otevřela oči doktorka, jejíž váha ukazovala 90 kilo a já si řekla kurva, musíš s tím něco dělat! A začal pro mě kolotoč zdravých jídel a posilovny, která mě neskutečně chytla a dokonce v ní teď pracuju!!! (a to jsem byla stejný odpůrce tělocviku jak ty) Když už jsem jakžtakž vypadala, změnila jsem styl, barvu vlasů, brýle a všechno a za nějaké dva roky jsem měla 30 kilo dole a mí bývalí známí kolem mě po letech jen tak prošli, protože mě prostě nepoznali! Takže win!
    Nebudu ti tady radit s jídelníčkem, každý má jinou skladbu těla a každýmu vyhovuje něco jinýho, já i když jsem zhubla, tak si pořád občas připadám jako stokilový buřt, nosím cca normální velikost 38 a měla bych být spokojená, i když furt brblám, že chci hubenější nohy a tak..ale jsou chvíle, kdy si prostě tu krátkou sukni vezmu a na okolí se prostě vyprdnu. A pak projdu kolem nějaký výlohy, kde se vidím v zrcadle a řeknu si - ty seš kráva, dyť to není zas tak hrozný! Co hrozný, je to super! Takže jooo, všechno je to v hlavě, ale to všechno víš a hlavně každý má občas nějaký ty svoje bad days.
    Mi třeba nejvíc pomohlo to fitko - našla jsem tam kámošky různého věku, všichni se tam podporujem, je super, když vidíš 70ti letou paní jak na sobě maká, i když má artrózy a křečové žíly nebo holku, která má možná sice 120 kilo, ale cvičí s takovým elánem, že se všechny ostatní můžou jít zahrabat. Každý si tu cestu musí najít sám - někdo ji najde rychleji, někdo pomaleji, někdo vůbec.
    A ty bikiny a overal klidně nos a na lidi kašli. Všichni jsme lidi, každý je nějaký, jen je na to třeba mít ty správné koule. A ty je máš :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj! Jojo ty doby jsou pryč a navíc teď jsem mnohem zdravější - nejhubenější jsem byla po 14 dnech s těžkou angínou v nemocnici no :D
      A to máš teda můj velký obdiv takovou proměnu si u sebe nedokážu vůbec představit... Snad do toho bodu kdy se nesnesu nikdy nedojdu protože mi příjde že to je dost smutnej bod... Musim si to v tý svý hlavě líp srovnat :) Ale ty momenty mám taky to je dobrý :D

      Vymazat
  12. Nosit si můžeš co chceš, na to snad nepotřebuješ ničí svolení.. Hýbat se ti nechce (naprosto chápu, sport také z duše nenávidím, snesu jen jogu a to ne zrovna bohužel pravidelně a chození nejlépe s cílem, hrad, rozhledna, les apod.), radikální úpravě stravy také nejsi zřejmě nakloněná, tak ti nezbývá, než se se svým tělem smířit nebo se prostě překonat a začít s tím něco dělat, kecat nestačí. Za posledních 2,5 roku v pracovním procesu jsem také přibrala cca 6 kg a i když mám váhu v normě a od nadváhy jsem dost daleko, okolí si také občas neodpustí poznámku nebo dát najevo takovou tu škodolibou radost, že už také nemám tolik štíhlou a pevnou postavu. Svým způsobem mě to fascinuje. Předtím jsem poslouchala, že jsem podvyživená a nyní jsem pro některé dokonce tlustá, neuvěřitelné :-D Na okolí se vykašli a svůj vztah sama k sobě si musíš srovnat především sama. Já se přiznám, že mě těch 6 kg pocitově celkem vadí a hlavně nechci jít dál nahoru, takže jsem radikálně upravila jídelníček a zkouším, co mi bude sedět, protože každému funguje něco jiného. To mi naštěstí tolik nevadí, nikdy jsem neměla jídlo moc v lásce a celkově nerada jím, až na pár výjimek, které nejsou bohužel zrovna extra zdravé a které jsem jedla ve větším množství, proto jsem asi také přibrala plus nový stres z práce. Sport je pro mě spíš mučení, ale joga je fajn, rozhodně se nestyď někam zajít, nikdy jsem si na hodině nevšimla, že bychom se porovnávaly a komentovaly své úsilí. Člověk má často dost práce sám se sebou a ostatní mu jsou ukradení. Nebo jsem vždy měla štěstí na normální lidi. Bolet to možná trochu bude, ale v zásadě joga přes bolest nejde, není cílem si ublížit plus existují různé pomůcky do začátku, které s cviky pomohou a někteří je používají klidně každou hodinu celý rok, když to jde pomaleji, tak to jde pomaleji, no a co. Držím palce, ať to co nejdříve přejde a je lépe! ;-)

    OdpovědětVymazat